Snad první nástupce generace angažovaných písničkářů 70-tých a pak 90-tých let. Ne náhodou přichází právě ze Slovenska.
Velmi dlouho po naivně radostném „sametovém“ období, kdy se písničkáři zřídka kdy obraceli k zásadním společensko-politickým otázkám, přichází první skladatel opravdových protestsongů, pokračovatel tradice Karla Kryla, Vlasty Třešňáka a později Jarka Nohavici.
Svätoslavův hudební projev je neuvěřitelné košatý, krásné texty složitě propracované. Na první poslech nelze pojmout všechny významy, ani melodiku.
O jeho bezbřehé invenci svědčí fakt, že když mu k šíři jeho hráčského projevu nestačila standardní 6-tistrunná kytara, obstaral si unikátní 10-strunnou …
Na jeho stylu je znát klasické kytarové vzdělání, ale nakonec stejně rozhoduje talent.
Lze tedy hovořit o velkém štěstí, že se právě takový umělec přirozeně rozhodl podpořit obrodné snahy stavící na našich Slovanských kořenech, promluvit o pravém obrazu současnosti a probouzet zatím spící potomky našeho Slovanského Rodu.
V našich zemích vlastně nic nového, každá okupace má své bojovníky i přisluhovače.
